Obec Kuří

Název Kuří má původ pravděpodobně v poloze obce. Cestující po staré pražské silnici, která vedla od Benic na Světice, neviděli vesnici, protože ležela v údolí. Viděli jen, že „kůří“.  Jiná verze o původu jména obce vychází ze zdejšího hojného chovu kur (koroptví). Zmíněná stará pražská silnice, později zvaná „horácká cesta“, vedoucí po severozápadní hranici katastru obce, byla nejkratší cestou na Moravu. Z Koňského trhu v Praze (Václavského náměstí) vedla podle Strašnic, severní strany Hostivaře na Horní Měcholupy, odtud dále poli ke dvoru a mlýnu v Benicích, opodál Lipan, Kuřího a Voděrádek na Světice, Chocerady, Divišov, Humpolec, Jihlavu atd. Východně od Lipan odbočovala silnice kouřimská na Říčany.

První písemné záznamy o Kuří pocházejí z roku 1309 ohledně svědectví vladyky Ojíře z Kuří. Část Kuří s pěti dvory a dvorem poplužním vlastnila kapitula sv. Víta. Majetek byl v roce 1349 prebendou scholastika Zdeslava a posléze připadl výměnou za jiný majetek kapitule u Všech svatých na Pražském hradě. U poplužního dvora v Kuří byla tvrz, která zmizela beze stopy. Po roce 1420 drželi majetek Pražané a posléze dlouhou dobu nejvyšší purkrabství Hradu pražského. 

Není známo, kdo získal majetek po Ojířovi z Kuří. Až v 15. století náležel Buzicům, pánům z Valdeka a roku 1546 prodal zboží kuřské Václav Valkoun z Adlaru Jiříkovi Dlaskovi ml. Za 400 kop grošů českých. V držení Kuří následovali Hynek Kostelák z Kostelce, Diviš Božínský z Božejova a Jan Ostrovec z Královic na Říčanech. Ten postoupil kuřské zboží roku 1577 Jaroslavu ze Smiřic a z Kostelce nad Černými lesy, který je roku 1579 připojil k panství Uhříněves. Od té doby sdílela panská část obce Kuří osudy panství Uhříněves a připadla roku 1623 místodržícímu Karlu z Lichtensteinu. 

Roku 1751 prodali stavové purkrabské díly vsí Popoviček, Kuřího a Lipan za 6000 zlatých Marii Terezii, vévodkyni savojské z Uhříněvsi, čímž byla sloučena celá ves pod jedno panství. Podle robotního soupisu z roku 1777 tu museli platit stanovené množství zlatých a krejcarů sedláci Jakub Novák a Jan Černý. Navíc museli robotovat potahem tři dny a ručně dva dny v týdnu. Polosedláci jezdili tři dny a ručně robotovali dva až tři dny v týdnu.

Dvůr byl po roce 1780 rozprodán a stal se rustikálním statkem v rodu Prachtově a Pistlově. Roku 1904 koupil dvůr J. Širlo a potom Charvát. Po něm následoval R. O. Bondy – Charvát, který počátkem 20. Století obhospodařoval 110 ha půdy. Statkář Emil Procházka obhospodařoval 120 korců půdy, s pozemky pronajatými od Kubešů celkem 180 korců.

JUDr. Antonín Kousal